Už jako malá jsem obdivovala děti, které se ničeho nebály, věděly co chtějí a šly si za tím. Snažila jsem se nápodobou dělat to co ony a doufala, že najdu něco co i mně přinese pocit štěstí.

Můj příběh ale není jen o hledání, je hlavně o přesvědčení, že skutečně můžeme žít podle svých představ. O přesvědčení, že každá žena má v sobě sílu otevřít novou kapitolu života plnou možností a radosti.

Říká se, že kdo hledá najde. I já jsem našla a nyní konečně žiji svůj sen. Sen o úspěšné ženě, milující manželce a pyšné matce, která nachází štěstí a smysl života v tom co dělá.

Ještě před několika lety bylo všechno jinak. Žila jsem v Praze, v "kolébce národa", kde chce žít snad každý. Měla jsem hodného muže, práci po které jsem vždycky toužila a bydlela ve vlastním nově zrekonstruovaném bytě téměř v centru města. Měla jsem tedy vše co si jen člověk může přát. Jenže mně výhled z mé zlaté klece nepřišel zas tak úžasný jako jiným.

Můj život byl plný rutiny a zdánlivé spokojenosti, ale hluboko ve mně rezonovala touha po něčem víc než jen žít podle očekávání ostatních. V té době jsem ještě nevěděla, jak moc se má cesta změní, a že touha po naplnění mě dovede k úplně jinému životu. K životu, ve kterém budu konečně sama sebou.

S bývalým manželem jsme spolu byli 20 let. Poznala jsem ho když jsem studovala na střední škole a všechny ty roky jsme si plánovali, jak si našetříme a budeme si plnit své sny. Jenže roky přibývaly. Z lásky se stalo přátelství a ze soužití byla spíše rutina, na kterou jsme si zvykli a nebyli schopni ji změnit. Rodinu se nám také nepodařilo založit, a protože jsem člověk, který potřebuje za sebou vidět výsledky, snažila jsem se dělat to co mi ty výsledky dávalo.

Tím něčím se stala moje práce učitelky a zástupkyně na ZUŠ. Jenže čím více jsem své práci dávala, tím více toho lidé zneužívali. Trávila jsem tam hodiny a hodiny času a manželství trpělo víc a víc. Jenže co s tím? Byla jsem v kruhu. Opustit svou vysněnou práci, kde se ale dřu pro někoho pro koho jsem nic a zachraňovat manželství, ve kterém nebylo jediné východisko než zůstat v rutině a nejspíš i bez dětí?

Stále jsem hledala důvody proč něco nejde. Přece neodejdu z práce. Jsem v tom dobrá, práce mě baví, děti i rodiče mě mají rádi. A proč bych odcházela od manžela? Vždyť mám všechno. Můj výhled ze zlaté klece je přece úžasný, nebo ne? Byl to boj sama se sebou. Boj s představou co si o mě kdo pomyslí. Boj s tím, jestli nechci od lidí a od vztahu něco nereálného. Prostě jestli není chyba ve mně.

Věřte nebo ne, ale trvalo mi to několik let. A myslím, že bych asi jen tak stejně nenašla odvahu něco změnit, kdyby se nestalo několik věcí, které mi, jak se říká, otevřeli oči.

Tou nejzásadnější změnou byla smrt syna mého dlouholetého kolegy a přítele. Bylo to něco nepředstavitelného. Byl v podstatě stejně starý jako já. A mně lítalo hlavou: "Co kdyby můj život nyní skončil? Chtěla bych zemřít ve své zlaté kleci, smířená s tím, že nic jiného už nebude?"

Dokázala jsem to. Dokázala jsem říct ne svým obavám a strachům. Jakmile jsem opustila nefunkční vztah, i když to znamenalo opustit bezpečí a pohodlí starých vzorců, začalo se i to ostatní řešit tak nějak samo.

Na třídním srazu jsem potkala svoji první lásku. Nakonec se ukázalo, že na mě 24 let čekal a dnes jsme spolu a máme v mých téměř 40 letech krásného ročního chlapečka. Opustila jsem práci, odešla na rodičovskou a začala budovat svůj nový život na vesnici, mezi lidmi které zajímáte. Zamilovala jsem si práci na domě a zahradě, po které jsem vždy toužila a splnila si tak sen o zahradničení a vlastní domácnosti plné vlastních výrobků a potravin ze zahrádky. A co víc?

Zpřeházela jsem hodnoty a uvědomila si, že to nejdůležitější co na světě máme je čas. Čas, který tu prožijeme. Rozhodla jsem se, že ho již nechci více promarnit na věcech, které nejsou podstatné.

Rozhodla jsem se, že výzvy, které přináší nový začátek, nebudou překážkou, ale příležitostí k osobnímu a profesnímu růstu. Bylo to období, kdy jsem se vrhla do vzdělávání a rozvíjela své dovednosti v oblasti svých zájmů a koníčků, které jsem předtím mnohdy opomíjela.

V oblasti výchovy dětí jsem navázala na svoje bohaté zkušenosti z předchozích let, kdy jsem pracovala jako vychovatelka v MŠ, asistentka pedagoga a učitelka na ZŠ a ZUŠ. Začala jsem studovat moderní pedagogiku, zúčastnila se mnoha kurzů a seminářů a vytvořila vlastní přístup k výchově, který klade důraz na individuální potřeby každého dítěte.

Ruční práce se staly mým terapeutickým únikem a zároveň kreativním vyjádřením. Začala jsem se specializovat na výšivku a paličkování, ve kterém jsem získala osvědčení a možnost výuky dětí i dospělých. Byla to cesta, která mě přivedla k objevování vlastních schopností a k vytváření jedinečných děl.

On-line podnikání bylo posledním kamenem mozaiky mé transformace. Vstoupila jsem do světa digitálního podnikání, kde jsem studovala strategie digitálního marketingu, zakládání on-line kurzů a budování vlastního brandu. Postupně jsem vytvořila svůj vlastní on-line prostor, kde sdílím své znalosti, inspiraci a produkty.

Zlomový okamžik nebyl jen o získání nových dovedností, ale i o přijetí výzev a odvaze plnit si své sny. Stala jsem se expertem ve výchově dětí, ručních pracích a on-line podnikání, a tento krok mě nejen naplňuje, ale také mě přivádí k lidem, kteří sdílejí podobné zájmy. Každý den je pro mě šancí otevřít novou kapitolu plnou inspirace a radosti.

Svoji cestu jsem přetavila v projekt s názvem Podnikavá hospodyňka. A proč zrovna hospodyňka a ještě k tomu podnikavá?

Vzpomínáte si, jak jsem na začátku psala, že jsem nechtěla žít podle očekávání ostatních? Tohle očekávání spočívalo v představách o dokonalé ženě, která krom chození do práce ještě zvládá péči o děti, úklid, vaření, nákupy, šití atd. a do toho je milá, usměvavá, upravená a pokud možno ještě empatická.

Nevím jak vy, ale já i kdybych se rozkrájela, tak bych to nezvládla. A proto když jsem byla na rodičovské a přemýšlela co dělat až mi skončí, došla jsem k názoru držet se toho co je pro mě důležité.

A tak jsem šla proti proudu, hledala nové cesty a zkoumala, jak spojit své zájmy s možnostmi podnikání. Dnes mohu s radostí říct, že se mi podařilo vytvořit život, který miluji. Mohu tu být pro svou rodinu, vést podnikání, které mě naplňuje, a najednou cítit, že každý okamžik mého snažení mi dává smysl.

A proto vznikla Podnikavá hospodyňka. Projekt, který se snaží pomoci všem, kdo touží najít rovnováhu mezi láskou k rodině, zdravím způsobem života, finanční svobodou a času věnovanému sobě. Prostě místo, kde se můžeme podporovat, sdílet své zkušenosti a společně růst.

Můj příběh je o tom, jak odvaha změnit svůj život může přinést úspěch a naplnění. A pokud v tom někdo najde inspiraci pro svou vlastní cestu, bude to pro mě největší odměna. Ne nadarmo se říká: